Ideální stav bezesporu nastává, pokud má každý váš potomek svůj vlastní pokojíček. Realita je ale taková, že toto často dispozice vašeho domova neumožňují. Pokud spolu sdílí jeden pokoj dvě a více dětí, je to potenciálně velký zdroj konfliktů. Pokud máte štěstí a vaše děti spolu vychází bez problémů, děkujte bohu. Jestli takové štěstí nemáte, poradíme vám, jak napjatou atmosféru zmírnit.

Alespoň trocha soukromí

Největší problémy nastávají v případě, kdy je mezi sourozenci velký věkový rozdíl, případně v době, kdy jednoho (či oba) dostihne puberta. První krok, jak tohle přežít, je nepropadat panice.

Pokuste se prostor jednoho pokoje alespoň vizuálně oddělit, ať má každý pocit vlastního „území“. Nevhodné je také sdílení jedné společné šatní skříně a jiných úložných prostor. Lepší jsou dvě menší oddělné, než jedna velká.

Čemu je také lepší se vyvarovat, jsou palandy. Oba dva spáči se navzájem často ruší a budí a díky tomu se ani jeden z nich pořádně nevyspí. Dětské postele nezabírají zase tolik místa a za kýžený pocit soukromí za to rozhodně stojí.

Pokud je to možné, neměly by chybět ani dva dětské psací stoly, aby měl každý z vašich potomků svůj vlastní nikým nerušený pracovní prostor.

Vyjít si vstříc

Je jasné, že děti různého věku mají jiný denní režim a jiné nároky na trávení času doma. Proto nemůžeme vyčítat puberťákovi, že má rozsvícenou lampičku, protože si čte, i když už jeho malý bratr spí. Naším úkolem je snažit se vyjí oběma dětem vstříc tak, aby se ve svém pokoji cítily dobře. Vezměte třeba mladší dítě odpoledne ven, ať má ten druhý chvíli klidu.

Potřeba je také dohodnout se na rozumné míře výzdoby. Není řešením, že pokoj bude jen plný medvídka Pú, nebo jen plakátů Sex Pistols. Volte motivy, které se budou líbit oběma dětem, nebo výzdobu rovnoměrně zkombinujte.

Bohužel, je jasné, že dětské pokoje nejsou nafukovací, a proto je někdy potřeba z našich nároků slevit. Přesto ale vždy rozvržení pokoje plánujte s citem a ohledem na všechny jeho obyvatele.

Popularity: unranked [?]